Historie

Na dominantním místě, na rohu náměstí a ve starých dobách jediné ulice městečka Kolince, která pokračovala ve starou klatovskou cestu, stojí "vejsadní hospoda", dnes pěkná restaurace. Ve svém založení je jistě původní z doby kolonisační. Tomu nasvědčuje její centrální poloha a spojení s radnicí do poměrně nedávné doby. Udělení úřadu rychtářského a výsady šenkovat pivo vedle dalších výhod bylo odměnou lokátorovi, který přivedl osadníky.

Z těchto nejstarších dob nemáme bližších zpráv o existenci této výsadní hospody.

Počet šenkýřů byl velký. Jejich jména a životní osudy známe až z doby pozdní.

Okolo r. 1668 je na této výsadní hospodě jmenován Václav Kliment. Bližší podrobnosti o něm jsou uvedeny v I. dílu, str. 179. Po něm tu byl jeho syn Rudolf Kliment, který si 28. 1. 1682 vzal za manželku Lidmilu, vdovu po Janovi Zikmundovi Toxlerovi(?), písaři na zámku Kladně, rodilou z Plánice. Jejich děti:
Rosina Kateřina nar. 3. 1. 1683,
Kateřina nar. 14. 10. 1684,
Kristián Antonín nar. 9. 2. 1687,
František nar. 9. 10. 1689,
Jan nar. 26. 12. 1695.
Rudolf Kliment zemřel 20. 10. 1710.

V r.1695 se udává v knize počtů záduší kolinecké fary fol. 96 šenkýř Pavel Zach.

Je pravděpodobné, že dalším šenkýřem byl syn Rudolfa Klimenta František, který měl za manželku Lidmilu, dceru Matěje Stočka, řemesla sladovnického, s níž měl tyto děti:
Jan nar. 14. 5. 1703,
Antonín nar. 11. 1. 1705,
Tomáš nar. 19. 9. 1707,
Kateřina nar. 27. 10. 1709
Petr nar. 6. 9. 1715.

Před Františkem Klimentem se kolem r. 1703 uvádí Jiří Javorský s manželkou Mandalenou, později Kateřinou.

Pak nastává v našich vědomostech velká mezera.

Až kolem roku 1710 se stává šenkýřem na "Rathause" Václav Vondrovský s Kateřinou, vdovou po Danielovi Čapkovi. Ta mu dala dvě děti:
Václava nar. 27. 8. 1710,
Annu a Dorotu nar. 10. 4. 1716.

Katka Kateřina zemřela však 13. 10. 1717 a vdovec Václav Vondrovský se oženil podruhé s Dorotou, dcerou Jiřího Černíka, kolineckého souseda. Z tohoto manželství přibyly další děti:
Kateřina nar. 6. 10. 1718,
Josef nar. 13. 4. 1720,
František nar. 9. 1. 1722,
Jan Tomáš nar. 16. 12. 1723,
Jan nar. 26. 6. 1726,
Josef a Lidmila nar. 30. 4. 1728,
Alžběta nar. 22. 6. 1732.

Václav Vondrovský zde šenkoval do r. 1732. Vystřídal ho chudenický poddaný Bartoloměj zvaný pouze "rathauzský", který měl za manželku Dorotu, dceru Jakuba Krále, sládka.

Není známo, jak se dlouho zde Bartoloměj zdržel. V r. 1753 je uváděn "in popina Kolinicensi vulgo curia" (v kolinecké hospodě obecně zvané radnice-př.) Jan Antonín Pokorný s manželkou Annou Marií, nepoddaný, a jejich děti:
Anna Marie nar. 21. 8. 1753,
Jan Josef nar. 28. 3. 1755.

Po něm se staví za soudky piva Na radnici (in curia) kolinecký obyvatel Matěj Dolejší, soused z čp. 47 (viz I. díl, str. 282). Ten zemřel r. 1767 ve 45 letech. Ani jeho příbuzný Šimon Dolejší, který ho následoval zde jako “caupo in curia“ - hospodský na radnici - se nedožil delšího věku. Zemřel v r. 1776 ve 33 letech. Za manželku měl Kateřinu rozenou Šebestovou. Měli tyto děti:
Anna Alžběta nar. 9. 2. 1766,
Tomáš nar. 15. 12. 1767,
Marie nar. 7. 2. 1769,
Anna Marie nar. 13. 1. 1771,
Josefa nar. 17. 2. 1774.

Vdova Kateřina se provdala podruhé a sice za Jana Wacha, syna Karla Wacha, měšťana z Klatov. Z tohoto druhého manželství se Kateřině narodily tyto děti:
Jan nar. 21. 6. 1778,
Václav Tomáš nar. 18. 12. 1779,
Jan nar. 15. 2. 1782 v čp. 20.

V této době se rozvinul spor o vlastnictví rathauzu. V roce 1777 začali kolinečtí sousedé spor s vrchností (s hrabětem z Taaffeů jako plnomocníkem hrabat Terzi di Sissa, jimž statek Kolinec tehdy patřil) o rathaus, který původně patřil obci, ale vrchnost ho po vyhoření vystavěla a prodala. Komisař Fišer z Písku (Kolinec tehdy patřil krajem do Písku – až do r. 1786) žádal vrchnost, aby upustila od rathausu, aby z něho byla zřízena škola, která obci chybí.

K pochopení žádosti kolineckých sousedů z předešlého odstavce je třeba dalšího vysvětlení.

Ve starších dobách byl hostinec dnešního čp. 49 (parc. č. 63) a radniční budova dnešního čp.120 (parc. č. 64) osobním majetkem představeného obce (rychtáře). Po postupné ztrátě rychtářské moci a nabývání moci městské rady s konšely v čele s primátorem (primasem) přešlo vlastnictví těchto objektů na obec.

V XVI. století, v době poměrného blahobytu a samostatnosti městečka Kolince, patřila městská radnice určitě obci. Později (již v 2. pol. XVI. století) za všeobecného úpadku měst, kdy zdejší vrchnost budovala svá dominium na úkor mnohých měšťanů a zvláště pak za 30leté války, kdy měšťané se pro chudobu dostali do poddanství, získala vrchnost jejich radnici i výsadní hospodu.

Ve staré městské knize kolinecké od r. 1409, fol. 48 (stará), 22 nové po restauraci knihy) je zápis o zhoubném požáru Kolince dne 19. listopadu 1658, kdy takměř celé městečko vyhořelo. V něm mezi pohořelými se uvádí “…..rathauz též dům panský, rathauz kde byl sládek....“. Před touto dobou už byla tedy radnice majetkem vrchnosti. Snad už to bylo v r. 1598, kdy po smrti Václava Vintíře z Vlčkovic předal syn Mareš dědictví svému bratru Jindřichovi a “držel dům na náměstí“.

Jisté je, že po vyčerpávající třicetileté válce neměli občané peněz k vystavění nové městské radnice, tudíž i kdyby dosud byla jejich majetkem, neměli možnosti ji znovu vystavět. Poněvadž nejsou známy jiné požáry z této doby v dolní části náměstí, muselo se to stát po požáru v r. 1658.

Městskou radnici však vrchnost později prodala pravděpodobně s právem předkupním. Není známo, kdo byl kupcem. Skutečností je však, že dne 26. dubna 1779 prodala Kateřina Vachová “dům zvaný rathauz, od milostivé vrchnosti před lety koupený“ “pro potřebný rathauz a školu normální k cvičení mládeže“ kolinecké obci za 200 zl. Vrchnost tedy upustila od něho ve prospěch obce.

Obec neměla dost peněz na zaplacení a tak si vypůjčila od Václava Vondrovskýho, kolineckého krejčího a měšťana r. 1782 150 zl. V zástavu na dluh a na úrok si ponechala Kateřina Váchová "šenkovnu vedle" malou světničku, tři maštale a sklep.

V té době se tedy původní celek rozdělil ve dvě poloviny, jimž byla také přidělena svá popisná čísla.

Zanechme nyní osudů městské radnice a věnujme se hospodě dodnes zvané "Na radnici".

Tato budova patřila pravděpodobně dále vrchnosti.

V r. 1785 je zde jmenován šenkýř Josef Novák s manželkou Evou, rozenou Míškovou. Jistě byl vystřídán dalšími šenkýři, kteří se zde často měnili. Teprve prodej umožňuje však přesný sled zdejších hostinských.

Dne 26.června 1799 koupil v licitaci Josef Hosnedl z Velhartic tuto hospodu i z polnostmi za 1182 zl 2 kr. (Patrimoniál. soudnictví-Nalžovy I-3 - Zemědělský archiv v Horšovském Týně). V době licitace byl pachtýřem hospody Jakub Čapek, syn Jana Čapka, šenkýře v Kolinci, s Annou, dcerou Josefa Kohouta, souseda v Kolinci čp. 5, vdovou po Jakubu Heřmanovi, šafáři v Podolí. Jejich svatba se konala 10. 2. 1795. Ženichovi bylo 25 let, nevěstě 32 let. Z jejich 4 dětí se narodila v této hospodě pouze Jana, ostatní v čp. 58 (staré číslování).
Kateřina nar. 15. 11. 1796 – †21. 2. 1797
Jana nar. 17. 6. 1796,
Josefa nar. 8. 3. 1801,
Jakub nar. 10. 6. 1804.

Majiteli Josefu Hosnedlovi a jeho manželce Kateřině, dceři Františka Schweinera, souseda z Velhartic, se zde narodily dvě děti:
Jan nar. 9. 9. 1800,
Marie nar. 15. 11. 1802.

Brzy po narození dcery dne 7. 8. 1803 prodal Josef Hosnedl tuto hospodu Pavlovi Smetanovi a jeho manželce Terezii. Oba manželé byli ve vysokém stáří a zakoupili hostinec vlastně pro svého syna. Pavel Smetana zemřel ve věku 93 let dne 3. 5. 1805 v čp. 44 (stará číslování) a jeho manželka Terezie dne 1. 7. 1818 jako domkářka v čp. 69 v 89 letech.

Po smrti Pavla Smetany tyla hospoda postoupena dne 25. 7. 1805 jeho synovi Vojtěchovi Smetanovi (blíže o něm u čp. 82). Ještě téhož roku dne 29. 12. 1805 prodal Vojtěch Smetana svou hospodu Matesovi Turečkovi a jeho ženě Marii. Ti postoupili dne 26. 6. 1806 svůj majetek nezletilému Tomáši Vojtovi, ale po 2 letech prodali Mates Turecek se ženou Marií a Tomášem Vojtou šenkovní dům Terezii Flosmannové za 3750 zl.

Terezie Flosmannová, byla dcerou Tomáše Luhana, řezníka z Plánice a Anastazie, bednářky, z Plánice. Za manžela měla Jiřího Flosmanna, kolineckého papírníka. V tomto čp. 49 se jim narodily poslední tři děti:
Martin nar. 30. 12. 1801,
František nar. 23.10.1805,
Leopold Jiří nar. 21. 10. 1805,
Josefa nar. 18. 9. 1807,
Jiří Štěpán nar. 2. 1. 1809-otec byl již šenkýřem,
Anna nar.4. 5. 1810 v čp. 49,
Rozálka nar. 1. 5. 1812.

Po 5letém vlastnictví prodala Terezie Flosmannová hospodu čp. 49 Michalovi Nätschovi, papírnickému tovaryši a jeho manželce Anně, dceři Ondřeje Pleningera, kolineckého papírníka a matky Markyty Stachovy. Jejich manželství bylo krátké. Svatbu slavili 6. 4. 1809. Manželka zemřela 16. 1. 1815 ve 24 letech . Michal Nätsch se stal v 25letech vdovcem. Z toho manželství se zrodily tyto děti: Jan Adam nar. 27. 8. 1808, Jiří nar. 27. 3. 1810, Markéta nar. 15. 5. 1812 František Martin nar. 29. 1. 1814. Po smrti své ženy prodal Michal Nätsch hospodu Antonínu a Terezii Ledererovým za 3400 zl a to dne 20. 7. 1815. Obec Kolinec postrádala školní budovu. Bylo jednáno o koupi hospody čp. 49 pro školní vyučování. To se uskutečnilo dne 16. srpna 1816, kdy ji manželé Ledererovi prodali vrchnosti a obci. Současně bylo odtud přeneseno šenkovní právo. V té době byl zde učitelem Jakub Král, který měl svou chaloupku v Kolinci čp. 11. Jeho manželkou byla Anna, dcera Josefa Krále, souseda a bývalého rychtáře v Kolinci čp. 2 a matky Anny Vojtové z Mokrosuk. Byli to vlastně novomanželé. Jejich svatba se konala 23. 11. 1812, kdy ženichovi bylo 22 let, nevěstě též 22 let. Zde v této bývalé hospodě se jim narodily až poslední dvě děti:
František Josef nar. 2. 10. 1813,
Marie Petromila nar. 1. 8. 1815 v čp. 11,
Josef Karel nar. 22. 2. 1818,
Anna Jana nar. 25. 6. 1820,
Jan nar. 16. 5. 1823 v čp. 32,
Sophia Terezia nar. 15. 5. 1825 v čp. 49,
Josefa Terezia Rosa nar. 11. 3. 1834 v čp. 49.

V tomto domě čp. 49 zemřela také 1. 9. 1818 Terezie, vdova po Janovi Královi, sousedu a učiteli, v 70 letech na „Brand“.

Nově zřízená škola se zde udržela až do roku 1843. V té době se počala stavět nová školní budova za farní zahradou.

Jak asi škola na místě bývalé hospody vypadala nám dovolí vykonstruovat ocenění školy uložené v oblastním zemědělském archivu v Horšovském Týně, sign.Nalžovy I-6. V něm se mimo jiné praví:
“….Bez vrat, které jsou mimo zeď, má šířku 4° 4´a s obývanými i hospodářskými budovami má délku 13°4´9´´a má 3 oddělení a sice:
1. oddělení., obsahuje průjezd v délce 64/5 sáhu a šířce 15/6 sáhu krytý prkny. Toto krytí je na trámech, které spočívají na hlavních zdech městské radniční budovy. Tento průjezd má z obou stran klenuté vjezdy bez vrat. Tímto vjezdem vedou dveře do první větší místnosti položené prkny a s prkenným stropem. Tato světnice má 4 okna (2 jednokřídlé a 2 dvojkřídlé) bez okenic, jednu pec na chleba, jedny kamna se dvěma rourami. Dveře nemají zámek, jen kliku. Z této světnice se šlo do druhé obývací místnosti položené prkny a klenuté s jedním jednokřídlým oknem, s jedněmi kamny. Dvéře též bez zámku, jen klika. Odtud se šlo do 3. malé světnice čili komory s jedním malým jednokřídlým oknem, s prkennou podlahou a prkeným stropem. Odtud vedou dveře do hospodářské budovy. Tyto dveře jsou však nyní zatlučeny prkny. Z druhé světnice vedou dveře do kuchyně klenuté s kamny. Z této kuchyně vedou dveře do vjezdu. Střecha tohoto oddílu je kryta šindelem a dotýká se střechy radnice, mezi kterýmiž jest okap, který je oběma majiteli udržován.
2. oddelení: jest s třetím oddělením pod jednou střechou, která je zčásti šindelová, zčásti desková. Druhá část obsahuje dřevěné schody na půdu prvního oddělení, stáj na dva kusy hovězího dobytka a pod schody chlév pro vepře. Čtyři hlavní zdi jsou z kamene. Do tohoto oddělení vedou špatné dveře s řetězem. Druhé oddělení jest od třetího odděleno kamennou zdí. Druhé oddělení jest od třetího odděleno kamennou zdí.
3. oddělení má pouze čtyři hlavní zdi a střechu, přičemž hlavní přední zeď jest skoro rozpadlá. V této zdi byla dříve dvě okna a vchod. Toto zcela prázdné oddělení slouží pouze za stáj. Dřívější trámy souvisely prý s židovským domem čp. III, s kterým jest střecha tohoto oddílu spojena. Dvůr má výměru 45 čtver. sáhů 1' a společnou studnu. Celá budova s dvorem byla oceněna na 730 zl 45 kr. Ocenění se stalo dne 2. II. 1840.

Koupě hospody pro školu je vložena v grunt. knize č. 2, fol 76, 77 ze dne 16. 8. 1816.

Když školní děti opustily tuto hospodu, aby přešly na čas do kolineckého zámku a pak do nové školní budovy nad farou, bylo žádáno, aby šenkovní právo, které od r. 1816 zde nebylo, nyní bylo opět sem převedeno. Protokol o tom z 21. 9. 1843 je uložen v patrimoniál. archivu Nalžovy I-6.

Ve stabilním katastru z r. 1837 je uveden majitel čp. 49 na parcelách č. 62, 63, 64 - tedy hospody i městské radnice - hrabě Taaffe.

Avšak dne 11. 11. 1847 připadla hospoda čp. 49 Josefu Zierlovi, synu Josefa Zierla, rytce razítek, z Plzně a matky Františky Niksové. Nový majitel byl původně domkářem a tkalcem v Kolinci čp. 103. Za manželku měl Josefu, dceru Šebestiána Lembergera, služebníka u hrabat z Defours v Hrádku čp. 1 a matky Alžběty z Velhartic čp. 10.

Jeho manželka zemřela 16. 10. 1832 v Kolinci čp. 103 v 53 letech na zápal ve vnitřnostech (cholera?). Narodily se jim 2 děti:
Marie nar. 12. 8. 1818 - † 8. 5. 1837,
František nar. 12. 12. 1820.

Po smrti své manželky Josefy se Josef Zierl oženil podruhé dne 23. 1. 1833 s Annou, dcerou Václava Čecha, sedláka z Vodolenova a matky Anny Kouklové též z Vodolenova. Ženichovi bylo 37 let, nevěstě-svobodné 39 let.

Při koupi hostince se Josef Zierl zavázal, že během božích služeb nebude šenkovat pivo, které musí brát z panského pivovaru. Nebude trpět lidi v hospodě během bohoslužeb, v zakázaných dnech nebude "držeti" muziky, jinak odevzdá do pokladny chudých 1 zl 30 kr. Směl ale chovat a dávat do obecního stáda, aniž by platil, dva kusy hovězího a dva kusy vepřového dobytka a dvě ovce.

Od 1. 1. 1849 propachtoval Josef Zierl tento hostinec na 3 roky Vojtěchu Sládkovi, synu Blažeje Sládka, sedláka ze Zborov čp. 3 a matky Doroty rozené Hanzlíkové z Kvasetic. Za manželku měl Kateřinu, dceru Filipa Kovandy, sedláka ze Zborov čp. 30 a matky Josefy rozené Vavřičkové z Plichtic. Zde se jim narodila dcera Sophia dne 5. 12. 1850.

O dalších stavebních podrobnostech domu čp. 49 se dovídáme z další zprávy. Dne 4. května 1849 propachtoval Josef Zierl finanční stráži v Kolinci na 3 roky v tomto hostinci v I. poschodí pět místností s kuchyní za 8 zl. ročně. Při tom se zavázal místnosti jednou ročně bílit a podlahu dvakrát ročně a sice v dubnu a. říjnu umýt.

Dne 13. října 1849 koupil tento hostinec kolinecký sládek Martin Červený, dřívější vrchnostenský sládek z Kanic, syn Františka Červenýho, sládka z Měcholup a matky Zuzany rozené Velkoborské z Mochtína čp. 22. Noví majitelé měli svatbu nedlouho před koupí této hospody dne 28. 11. 1848. Martin Červený byl vdovec, 48 let stár, jeho manželka byla Josefa, vdova po Janu Frühaufovi, sládku v Kolinci, dcera Františka Jelínka, měšťana v Nepomuku a matky Josefy rozené Hessové též z Nepomuka. Bylo jí 49 let.

Na Hospodě však pravděpodobně zůstal pachtýřem Josef Zierl. Martin Červený zemřel dne 8. 6. 1850 v 51 letech v pivovaře čp. 57 na choleru. V r. 1854 byl na hospodě čp. 49 Antonín Schula, pekař. O něm se čtenář blíže seznámí u historie čp. 4 na str. 122 I. dílu.

V r. 1857 se stává zde pachtýřem Václav Kodýdek, mistr řeznický, syn Martina Kodýdka, obchodníka v železném zboží v Kvášňovicích čp. 40 s manželkou Barborou, dcerou Václava Sedláka, rolníka v Trukavci čp. 15, okr.Rokycany a matky Anny rozená Bartušková z Trukavce.

Václav Kodýdek tu pobyl 20 let. S manželkou Barborou se jim narodily tyto děti:
Josef nar, ? †24. 12. 1857 v čp. 49, 3 roky,
Emanuel Jan nar. 28. 4. 1857,
Karolina nar. 5. 12. 1858 - †6.12.1858,
František nar. 2. 12. 1859,
Marie Kateřina nar. 20. 4. 1866,
Karel nar. 25. 1. 1868 v čp. 9-otec byl majitel čp. 49, ale současně pachtýřem v čp. 9, †21. 7. 1869,
děvčátko nar. 25. 1. 1868-†hned.

Manželka Václava Kodýdka Barbora zemřela dne 15. 6. 1873 v 41 letech na tuberkulosu a Václav Kodýdek jako 44 letý vdovec se dne 28. 10 1873 oženil podruhé s Marií Oudovou, dcerou Josefa Oudy, nádeníka v Kolinci a matky Kateřiny, dcery Ondřeje Šellera, mlynáře v Jindřichovicích čp. 37. V tomto druhém manželství se narodily další děti:
Jindřich nar. 13. 7. 1875 v čp. 49 - † 20. X. 1876,
Anna Karolina nar. 11. 5. 1877 v čp. 23 - †29. 11. 1879,
Jindřich Karel nar. 28. 1. 1879 v čp. 23 - †12. 8. 1879,
Bohumil Adolf nar. 13. 8. 1880, v čp. 23,
Kateřina Anna nar. 26. 11. 1882, v čp. 23,
Karel Martin nar. 24. 10. 1889 v Ujčíně čp. 13, kde otec byl nájemcem hospody.

Pro úplnost poznamenávám, že matka Václava Kodýdka se jmenovala Anna a byla dcerou Valentina Hoenigmanna, obchodníka v železném zboží v Kvášňovicích čp. 40. Martin Kodýdek se tedy do tohoto domu přiženil.

V hostinci čp. 49 byla i nadále kasárna finanční stráže. V r. 1856 jsou zde jmenováni tito příslušníci stráže: respicient František List, vrchní dozorci Antonín Švestka, Čeleda, Alois Liebl a Antonín Bílek.

Po dlouholetém působení Václava Kodýdka na této hospodě ji koupili dne 12. ledna 1877 Jan a Karolina Mazalovi. Jan Mazal byl synem Matěje Mazala, měšťana a řeznického mistra z Nepomuka a matky Kateřiny rozené Sikorové z Rožmitála. Před koupí čp. 49 byl více jak 25 let kolineckým sládkem. Za manželku měl Karolinu, dceru Františka Jelínka, měšťana z Nepomuka a matky Anny rozené Klaudiusové z Nepomuka. Všechny jejich děti se narodily v kolineckém pivovaře čp. 57:
Josefa nar. 20. 7. 1851 - †24. 7. 1851,
František nar. 27. 3. 1853,
Anna Aloisie nar. 20. 6. 1855 - †17. 8. 1855,
Emanuel Josef nar. 16. 1. 1857,
Karolina Anna nar. 13. 7. 1858 - † 16. 8. 1858,
Jan Křtitel nar. 20. 8. 1859,
Karel Antonín nar. 29. 12. 1861 - †1. 3. 1862,
Marie Kateřina nar. 18. 1. 1862,
Václav Matěj nar. 27. 9. 1864,
Karel František nar. 24. 10. 1668 - †12. 11. 1868.

Jan Mazal tu po 5 letech spáchal dne 11. 1. 1882 sebevraždu z melacholie v 60 letech.

Hostinec koupili dne 26. listopadu 1883 Jan Melan pravděpodobně pro svého syna Karla Melana a jeho manželku Emilii.

Opět po pěti letech prodali hostinec dne 3. května 1888 Františku Lísovi a jeho manželce Barboře, dceři Ignáce Kordíka, hostinského v Bezděkově. Za týden dne 10. května 1888 František Lísa však ve svých 40 letech zemřel na tuberkulosu. Na hospodě zůstala vdova se svou sestrou Antonií a snad i matkou Františkou rozenou Veselákovou z Koryt čp. 1. Antonie se dne 30. 7. 1890 ve svých 26 letech provdala za Josefa France, 43 letého četnického závodčího na odpočinku, syna Václava France, familianta ve Fridrichově čp. 4, okr. Kutná Hora, a matky Barbory rozené Brandejské z Nepoměřic čp. 29 u Kutné Hory. Těmto manželům byl dne 10. ledna 1892 hostinec čp. 49 postoupen.

Ale již za rok dne 15. července 1893 vydražil hostinec Moric Hermann, židovský majitel hostince v Kolinci čp. 4. U historie tohoto domu jsou také na str. 123 I. dílu údaje o jeho rodině.

Moric Hermann vystavěl tento hostinec čp. 49 v representativní budovu v měřítku své doby. Starou hospodu vydražil za 3465 zl. Byl tu zřízen pěkný sál, který měl upoutat společenské podniky a soupeřit s restaurací u nádraží čp.150.

Dne 11. února 1911 předal Moric Hermann hostinec čp. 49 svému synovi Rudolfovi jako prvorozenému, který měl za manželku Matyldu rozenou Lukovou z Petroupína u Benešova. Zde se jim narodily dvě děti:
Markéta nar. 10. 10. 1911,
Karel nar. 21. 1. 1920.

Dcera Markéta se dne 7. 10. 1933 provdala za Roberta Olivu, řezníka, narozeného v Mokrosuku čp. 30 dne 24. 4. 1910, syna Františka Olivy, řezníka a handlíře v Kolinci čp. 144 a matky Amálie rozené Švarzové z Mokrosuk čp. 30.

Před vypuknutím 2. světové války byla hospoda dne 27. 3. 1939 postoupena Robertu Olivovi, aby majetek zůstal v "arijských" rukou podle tehdejší nacistické terminologie. Aby arijský původ manželky byl ještě více utvrzen byli manželé oddáni ještě církevně dle křesťanského ritu dne 20. července 1942.

Ale ani tento skutek neodvrátil rodinu od internování v nacistickém koncentračním táboře. Celá Hermannova rodina přežila útrapy a vrátila se do Kolince. Po válce vrátil Robert Oliva polovinu hostince čp. 49 své manželce Markétě a sice 16. 4. 1946. Oba zde pracovali až do znárodnění. Později Robert Oliva přešel jako řidič k Uranovým dolům, kde pracoval až do důchodu. Oba manželé se přestěhovali do Horažďovic.

Bratr Markéty Olivové Karel Hermann jako úředník v Kovoprůmyslu v Mikulášovicích čp. 842 se oženil s Ingeburk, dělnicí v textilní továrně v Mikulášovicích čp. 103, dcerou Marie Pinkasové. Nevěsta se narodila 14. 3. 1929 v Budišíně v Německu.

Manželům Olivovým se v čp. 49 narodil jediný syn Jaroslav dne 8. 5. 1934. Ten se též odstěhoval s rodiči do Horažďovic.

Jejich odchodem z Kolince zmizeli poslední příslušníci židovského rodu Hermannů, který v Kolinci pobýval 200 let. Odešli s nimi též poslední příslušníci zdejší, kdysi tak početné, židovské etnické skupiny.

V tak velké budově se během dlouhých let vystřídalo velké množství nájemníků, které není možno všechny zde uvést. O některých není ani známo z písemných dokumentů. I tak slušný počet uvedených postačí k případnému rodopisnému studiu.

Ze starších nájemníků je to Martin Ludvíkovský, řezník s manželkou Dorotou, dcerou Jiříka Šatry, mlynáře v Tajanově a matky Marie Hnutovy z Jindřichovic. První tři děti se zde narodily. Po prodeji hostince pro školní účely se ostatní narodily na jiných místech v Kolinci:
Petr nar. 17. 6. 1812,
František Martin nar. 7. 7. 1813,
Kateřina nar. 19. 8. 1814,
Anna nar. 25. 9. 1816,
Kateřina nar. 27. 1. 1819 - †4. 2. 1819,
Kateřina nar. 15. 4. 1821,
Josef nar. 29. 2. 1824.

Jejich otec zemřel v Kolinci čp. 56 v 60 letech dne 30. 3. 1839, matka 18. 9. 1847 v 70 letech v čp. 90 jako žebračka.

Vedle dříve jmenovaných členů finanční stráže bydleli zde další.

Jan Kotzauer, respicent finanční stráže s manželkou Marií, dcerou Františka Dusila, bývalého “hofjágra“ ve Strakonicích a matky Magdaleny rozené Mrázové z Krásohory (Schönberg) zplodili zde dceru Kateřinu, narozenou 6. 3. 1846.

I jeho kolegovi Karlu Polletovi, vrchnímu dozorci finanční stráže, synu Ignáce Polleta, účetního v Polik(?) v kraji Žateckém a matky Anny rozené Kraftové a jeho manželce Anně, dceři Wolfganga Webera, měšťana v Neumark u Nové Kdyně se zde narodil syn Karel František narozený 22. 6. 1851. Za svědka byl Franz von Werner vrchní dozorce finanční stráže.

Dalším členem této stráže byl Jan Václav Ratzer, naddozorce finanční stráže, syn Kateřiny Ratzerové, dcery Jana Ratzera, rolníka v Toemschen, okr. Žlutický(?) a matky Magdaleny. Jeho manželka byla Kateřina, dcera Jiřího Zierhuta, rolníka v Hořejším Nýrsku a matky Kateřiny Huttererové z Nýrska. V čp. 49 se jim narodil syn František dne 9. 10. 1857.

Delší dobu se zdržel v Kolinci (asi 10 let) Antonín Zahálka, dozorčí finanční stráže, syn Martina Zahálky, sedláka od Slaného a matky Marie rozené Nejtkové z Vítkova u Slaného. Manželce Barboře, dceři Bartoloměje Lesáka, souseda z Prahy, řeznické ulice č. 716 a matky Františky rozené Lukášové z Blatné se zde v Kolinci narodilo více dětí:
Anna nar. 31. 12. 1843 -†4. 8. 1845 v čp. 107,
Alois Václav nar. 6. 12. 1845 v čp. 107,
Václav Michael nar. 27. 9. 1847 v čp. 21,
Josef nar. 31. 7. 1853 v čp.49 - 1 rok,
Antonie Anna nar. 19. 6. 1854v čp. 49.

Tito manželé měli ještě dceru, dříve narozenou, která si vzala za manžela Theodora Pokornýho, respicienta finanční stráže v Kolinci, syna Josefa Pokornýho, poštmistra v Chotěboři, a matky Terezie rozené Riegrové z Dolních Kralovic. Jim se narodil zde dne 8. 6. 1883 syn Antonín Alois.

Nájemníci v čp. 49 byli i příslušníci rodu Drhů. Dne 24. 4. 1654 se oženil Matěj Drha, reservní voják pluku dragounů č. 7, 31 letý syn Martina Drhy, mistra ševcovského z Kolince a matky Anny rozené Heldové s Marií Opeltovou 28 letou dcerou Marie Opeltové, dcery Jana Opelta, revírníka z Tažovic a matky Evy rozené Pošingerové.

Bratr Matěje Drhy Václav Drha, ševcovský tovaryš, zde žil se svou manželkou Marií, dcerou Martina Kopáčka, výminkáře z Horního Staňkova čp. 2 a matky Magdaleny, dcery Tomáše Píchy, souseda v Hrádku. Pobyli v tomto čp. 49 asi 10 let. V té době se jim narodilo celkem 6 dětí:
Václav nar. 18. 11. 1864 v čp .49, - †25. 4. 1894 T Liegwitz u Duchova,
Barbora nar. 18. 11. 1864,
Emanuel nar. 20. 11. 1866 v čp. 49,
Marie nar. 14. 5. 1869 v čp. 49, - †10. 3. 1870,
Jiří nar. 24. 4. 1871 v čp. 49,
Antonín nar. 31. 5. 1873v čp. 49,
Marie nar. 13. 10. 1875 v čp.85,
Anna nar. 10. 7. 1878,
Bohuslav nar. 11. 4. 1881, - † 7. 3. 1882,
Bohumil nar. 26. 5. 1883 - †hned,
děvčátko nar. 28. 9. 1885, †29. 2. 1888,
Josef nar. 22. 12. 1886 - † 29. 2. 1888.

Dne 22. 8. 1867 se v čp. 49 oženil Karel Strejc, 36 letý pekařský tovaryš, syn Kateřiny Strejcové, dcery Františka Strejce, polního mistra v Kolinci, s Dorotou, 30 letou dcerou Jana Růžičky, kovářského mistra v Chlumci čp. 16, jičínského kraje, a matky Barbory, dcery Františka Veselýho, punčocháře ze Žiželic.

Za dva roky dne 6. 10. 1869 se zde v čp. 49 oženil Josef Heřman,.27 letý mistr krejčovský, syn Františka Heřmana, mistra krejčovského z Kolince čp. 55 a matky Evy, dcery Petra Jílka, souseda v Kolinci čp. 29 s Antonií Pišlovou, 24 letou vdovou po Františku Pišlovi, magistru ranhojičství a porodnictví, dcerou Josefa Gregora, mistra krejčovského a měšťana ze Slaného a matky Kateřiny, dcery Václava Kleinera, mistra punčochářského ze Slaného. Narodil se jim tu syn Václav Tomáš dne 11. 1. 1870, který však již 15. l. 1871 zemřel v Inzendorfu am Wienerberge.

Při svém sňatku dne 30. 5. 1870 zde bydlel i Jachim Muchka, 47 letý vdovec, mistr obuvnický, syn Michala Muchky, obuvnického mistra z Kolince čp. 54 a matky Terezie, dcery Tomáše Radiny, domkáře v Kolinci čp. 54. Oženil se s Alžbětou, 32 letou dcerou Jakuba Brožíka, mistra krejčovského v Kolinci čp. 64 a matky Josefy, dcery Josefa Brožíka, souseda v Kolinci. Jejich dcera Terezie se již narodila dne 3. 9. 1871 v čp. 64.

V bytu ho zde patrně vystřídal František Dolejší, mistr obuvnický, syn Václava Dolejšího, mistra kolářského v Kolinci čp. 70 a matky Markéty, dcery Prokopa Mestla(?), hospodského z Měčína se svou manželkou Barborou, dcerou Jana Trocha, sedláka z Dolního Kochánova čp. 3, dřevaře, a matky Anny rozené Weberové z Dlouhé Vsi.

Zde se jim narodil dne 9. 9. 1875 syn Václav, který zde zemřel 13. 12. 1876. Druhý syn Matěj se narodil 23. 2. 1878 již v čp. 50 († 6. 12. 1950 v Kolinci).

Dalším nájemníkem byl Karel Šmrha, mistr sedlářský, syn Vojtěcha Šmrhy, měšťana z Rábí čp. 9 a matky Barbory, dcery Vavřince Voříška, sedláka z Cimic čp. 5 s manželkou Kateřinou, dcerou Václava Stulíka, mlynáře v Rábí čp. 1 a matky Marie, dcery Antonína Touška, hospodského z Malého Boru. Jejich syn Václav Vojtěch se narodil v čp. 49 dne 7. 11. 1878, další dvě dcery Anna nar. 5. 7. 1880 a Marie nar. 26. 9. 1882 se již narodily v čp. 21.

Kolem r. 1885 tu šenkoval Bohuslav Hatina, příslušný do Chlumčan, syn Václava Hatiny, učitele v Chlumčanech čp. 66 a matky Barbory, dcery Vavřince Jíchy, chalupníka v Chlumčanech čp. 43 se svou ženou Klárou, vdovou po Josefu Melanovi, hostinském na Stříbrných Horách čp. 17 dcery Edvarda Masáka, hostinského tamtéž a matky Antonie, dcery Františka Koubka, mistra krejčovského z Blatné čp. 29. Narodila se jim v tomto čp. 49 dcera Bohuslava Božena dne 17. 7. 1887.

Když hostinská z tohoto hostince čp.49 ovdověla, provdala se dne 29. 9. 1888 za Jakuba Matěka, 43 vdovce, soukromníka z Kolince čp. 42, syna Jana Matěka, sedláka z Jindřichovic čp. 17 a matky Kateřiny, dcery Blažeje Oudy, sedláka v Mlázovech čp. 2.

Po vydražení tohoto hostince Móricem Hermannem r. 1893 tu šenkoval dlouhou dobu Petr Daniel Masák, který byl bratrem Josefa Melana, manžela Kláry, později provdané Hatinové. Oženil se jako řeznický pomocník ve 24 letech dne 19. 6. 1894 s Magdalenou, 21 letou dcerou Františka Beneše, pekaře v Kolinci čp. 23 a matky Julie rozené Jíchové z Rozsedel čp 38. Řada dětí se jim narodila v čp. 49:
Marie nar. 8. 12. 1894 v čp. 23,
Julie nar. 23. 10. 1897 v čp. 48, - † 2. 12. 1897,
Julie nar. 4. 12. 1898, †25.1.1899,
Lidmila nar. 1. 1. 1899 v čp.49 - †14. 12. 1899,
Antonín nar 6. 4. 1901 v čp. 49,
Anna nar. 17. 11. 1902 v čp. 49,
Eduard nar. 9. 11. 1904 v čp. 49,
Božena Kateřina nar. 25. 11. 1906,
Karolina nar. 24. 10. 1908.

Po převzetí hostince Rudolfem Hermannem r. 1911 byl hostinec přestavěn, na tehdejší dobu, v reprezentační restauraci a řeznictví, poté tu bydlívali jen majitelé se svými rodinami až do znárodnění tohoto hostince, kdy byli vypovězeni.
Po sametové revoluci zrestituoval restauraci potomek původních majitelů, který ji s rodinnou dodnes provozuje a postupně opravuje po čtyřicetiletém pustnutí.

Text je čerpán z archivu p. F. Máry